V nynějším případu šlo o situaci, kdy autor fotografie udělil právo k jejímu užití pouze provozovateli volně dostupných internetových stránek zabývajících se cestovatelskou tematikou. Z těchto internetových stránek však stáhla fotografii žákyně školy v Severním Porýní – Vestfálsku a použila ji pro svou školní prezentaci. Prezentaci následně škola nahrála na své internetové stránky. Autor se mj. domáhal toho, aby škola dostala zákaz sdílet jeho fotografie.
SDEU tak mj. posuzoval, zda škola fotografii skutečně sděluje veřejnosti či nikoli. Dospěl k závěru, že stažení fotografie z internetových stránek a její zveřejnění na jiných internetových stránkách, je sdělováním veřejnosti. Na tom by nebylo nic moc zajímavého, pokud by SDEU dříve v jiné věci nedošel k závěru, že pokud autor zveřejnil dílo na Internetu bez jakéhokoli omezení (např. bez nutnosti předchozí registrace nebo bez paywallu) a někdo další takové volně dostupné dílo užije na svých stránkách, nejedná se z jeho strany o sdělování veřejnosti, protože dílo nesděluje tzv. nové veřejnosti. Takto volně dostupné byly i fotografie v nynější věci.
Hlavním argumentem SDEU v srpnovém rozhodnutí byla skutečnost, že zveřejněním fotografie na školním webu autor pozbyl právo vykonávat nad svým dílem kontrolu a nemohl tak zasáhnout vůči dalšímu rozšiřování jeho díla. Odstranění díla z původních cestovatelských stránek by totiž nemělo žádný vliv na zobrazení fotografie na jiných internetových stránkách. SDEU výslovně uvedl, že takové dílo je „nadále dostupné na posledně uvedených stránkách bez ohledu na předchozí svolení autora a navzdory jakémukoli jednání, kterým by se autor rozhodl již nesdělovat své dílo na internetových stránkách, na kterých bylo toto dílo prvotně sděleno s jeho svolením“.
Rozhodnutí je zajímavé především proto, že se odchýlilo od předchozího známého rozhodnutí SDEU ve věci Svensonn (C-466/12). Ve věci Svensonn SDEU posuzoval předběžnou otázku týkající se provozovatelů internetových stránek, kteří zde zveřejnili hypertextové odkazy na dílo – články – autorů z jiných internetových stránek. SDEU ve věci rozhodl, že v takovém případě se o sdělování veřejnosti nejedná. Články totiž tehdy nebyly sdělovány nové veřejnosti a jejich autoři nepřišli o svá práva kontrolovat své dílo, jelikož případné odstranění díla z internetových stránek autorů díla by zároveň způsobilo nefunkčnost hypertextových odkazů na internetových stránkách provozovatelů.
SDEU tak vedle již zavedené „nové veřejnosti“ vytvořil další kritérium pro posuzování, zda určité užití autorského díla je sdělováním veřejnosti či nikoli. Přes to, že autorský zákon ani příslušná evropská směrnice taková kritéria neznají, bude nejspíš nutné je v aplikační praxi brát v potaz.
