Primárně Ústavní soud posuzoval, zda policie neporušila základní práva a svobody vydáním výzvy, která stěžovatelce zakázala po dobu trvání pochodu Prague Pride vstupovat do jeho trasy.
Ústavní soud stížnosti vyhověl. Aby bylo možno takovou výzvu považovat za ústavně konformní, musí existovat důvodný předpoklad opřený o dostatečná zjištění. To například znamená, že osoba, vůči níž výzva směřuje, má v úmyslu násilně vystoupit proti shromáždění, vyhrožovat účastníkům násilím či jim jinak znemožnit výkon jejich svobody se pokojně shromažďovat. Takové zjištění však obecné soudy neučinily. V rámci článku se ale zaměříme na jiný, velmi zajímavý aspekt nálezu. Konkrétně na provedení důkazu třemi tzv. printscreeny ze sociální sítě Facebook, na nichž byly zachyceny neveřejné příspěvky stěžovatelky. Ty byly jako důkaz navrženy ze strany žalované (ministerstva vnitra) v řízení o náhradě nemajetkové újmy.
Policie získala printsreeny ze sociální sítě Facebook operativní činností, k čemuž užila tzv. pronikání do prostředí. Stěžovatelka uvedla, že důkaz printscreenů byl nepřípustný s odkazem na jiný nález Ústavního soudu, který uvádí, že v podobných případech je třeba předchozí soudní povolení takového získání facebookových komentářů. Ten ale policie v tomto případě neměla. Ústavní soud ve svém starším rozhodnutí postup policie při získávání printscreenů skutečně označil za obcházení ustanovení trestního řádu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Nezabýval se však možností získat printscreeny prostřednictvím podpůrných operativně pátracích prostředků, kam patří i pronikání do prostředí.
Ve zmíněném případě policie printsreeny získala právě pomocí těchto prostředků. Patří mezi ně například i využití informátora, krycích prostředků, zabezpečovací techniky nebo zvláštních finančních prostředků. Ústavní soud v obecné rovině konstatoval, že policie může získat printscreeny ze sociální sítě od informátora. Jejich opatření tímto způsobem přitom nevyžaduje soudní příkaz či souhlas. Fakt, že autor komentářů neví o přítomnosti policejního informátora mezi čtenáři, je v daném ohledu nepodstatný. Naopak jde o podstatu zákonného institutu informátora.
Dále Ústavní soud konstatoval, že zákonná úprava krycích prostředků umožňuje policii zřizovat pro služební účely profily na sociálních sítích, které logicky zastírají svůj pravý účel. I prostřednictvím takového profilu může policie legálně získávat informace z neveřejných komentářů na Facebooku. Ústavní soud shrnul, že zákon určuje, při jaké činnosti se operativně pátrací prostředky používají. Neomezuje však jejich použití k dalším účelům (ochrana bezpečnosti, osob, majetku a veřejného pořádku; správní řízení), byly-li získány při zákonem stanovené činnosti.
