Podle zákona musí mobilní operátoři uchovávat velmi podrobné informace o každém telefonickém hovoru, odeslané SMS nebo MMS, internetovém připojení nebo e-mailové korespondenci. Taková data je navíc možné uchovávat až po dobu šesti měsíců. Například u telefonického hovoru se takto schraňují údaje o telefonních číslech účastníků komunikace, datu a přesném času zahájení i ukončení hovoru, poloze a pohybu účastníků. V online komunikaci jde pak především o data spojená s identifikací uživatele a vyhledaného serveru nebo zařízení, z něhož se uživatel připojuje k síti (IP adresa).
Obsah komunikace sice zůstává chráněn obdobou listovního tajemství, nicméně i sledování výše uvedených údajů může být podle kritiků zneužito. Data mohou posloužit poskytovatelům, případně státním orgánům k vytvoření detailního přehledu o sociálních vazbách a chování uživatelů těchto služeb. Okruh potenciálních příjemců dat je ze zákona stanoven poměrně široce na (i) orgány činné v trestním řízení (tj. soudy, státní zástupce a policejní orgány); (ii) Policii České republiky pro účely pátrání po osobách, zjišťování jejich totožnosti či odhalování hrozeb v oblasti terorismu; (iii) Bezpečnostní informační službu; (iv) Vojenské zpravodajství a (v) Českou národní banku.
Ústavní soud se v souvislosti s problémem tzv. data retention zabýval návrhem skupiny poslanců na zrušení příslušných ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a souvisejících předpisů. Podle navrhovatelů představuje taková úprava nepřípustný zásah do práva na soukromí a ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním a jiným zneužíváním osobních údajů. Poslanci poukazovali zejména na skutečnost, že osoby, proti nimž byla tato opatření přijata (zejména osoby páchající trestnou činnost), je mohou jednorázově snadno obejít (například prostřednictvím předplacených anonymních SIM karet). Podle návrhu na úpravu zákona je plošné shromažďování takto citlivých dat nadbytečné a bezdůvodně zasahuje do základních práv a svobod většinové populace.
Podle Ústavního soudu však stát potřebuje odpovídající technické prostředky k prevenci, odhalování a objasňování trestné činnosti, mezi něž patří právě i uchovávání údajů o elektronické komunikaci. Vhodnějším řešením je dle soudu přesně vymezit legislativní rámec shromažďování a uchovávání údajů o elektronické komunikaci, než uvrhnout tuto oblast do jakéhosi legislativního stínu. Ústavní soud se tak přiklonil k závěru, že by v zájmu ochrany bezpečnosti měli operátoři i nadále sbírat citlivé údaje o elektronické komunikaci svých zákazníků.
