Kasační stížnost napadala rozsudek Městského soudu v Praze potvrzující postup ÚOOÚ, který za nezákonné zpracování citlivých osobních údajů udělil vnitru pokutu ve výši 240 000 Kč.
Městský soud shledal nezákonným uchovávání DNA profilů konkrétních osob, u kterých došlo k zastavení trestního stíhání z důvodu účinné lítosti nebo ke zproštění obžaloby. Ke stejným závěrům došel i v případě osoby stíhané pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, a to s odůvodněním, že nejde o trestnou činnost natolik závažnou, aby bylo nezbytné uchovávat profil DNA (na rozdíl od násilné nebo drogové trestné činnosti), a navíc ani nešlo o recidivu.
NSS podpořil názor městského soudu a kasační stížnost zamítl. V rozsudku (2 As 164/2019 – 30) se zaměřil primárně na podmínky následného zpracování profilů DNA, respektive na jejich uchování. Předně vymezil rozdíl mezi sběrem biologických vzorků, který je možný u domnělých pachatelů úmyslné trestné činnosti, jak vyplývá z § 65 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (ZoP), a dalším zpracováním citlivých osobních údajů, které je v souladu s § 79 ZoP bez souhlasu dotčené osoby možné pouze, pokud je to nezbytné pro plnění úkolů Policie ČR.
Právě výklad pojmu „nezbytnost pro plnění úkolů“, respektive posouzení, co vše je nezbytné zvážit, aby bylo možné učinit závěr o oprávněnosti dalšího zpracování osobních údajů, bylo pro projednání daného případu rozhodující. Tuto „nezbytnost“ dle názoru NSS nelze posuzovat pouze na základě skutečnosti, že se subjekt údajů dopustil úmyslného trestného činu.
Dle NSS je kromě subjektivní stránky trestného činu třeba zohlednit i povahu a závažnost trestného činu, způsob jeho spáchání, okolnosti, za nichž byl spáchán, případně rovněž riziko recidivy, s čímž souvisí i posouzení osobnosti pachatele trestného činu. Předně je třeba vyhodnotit každý konkrétní případ individuálně a zodpovědět si otázku, do jaké míry lze do budoucna počítat s využitím odebraného biologického vzorku.
Není to poprvé, kdy se NSS problematikou zabýval. V roce 2014 řešil legitimitu sběru, zpracování a uchování profilů DNA v Národní databázi profilů DNA (rozsudek 4 As 168/2013-40). NSS tehdy uvedl, že si sice je vědom toho, že sběr, uchovávání a zpracování profilu DNA představuje zásah do práv osoby, které se tento profil DNA týká, zároveň ale zdůraznil, že zásah ospravedlňuje předcházející úmyslné a protiprávní jednání této osoby. Tato osoba tudíž musí nést negativní následky, které jsou spojené s jejím protiprávním chováním, tj. mimo případného odsouzení a uložení trestu, tak i vedení v různých evidencích Policie ČR.
Určitě to není naposledy, co slyšíme o problematice zpracování (uchovávání) citlivých osobních údajů ze strany Policie ČR. Přestože NSS svými rozsudky poskytuje jistá vodítka, individuální posuzování každého případu může být nebývale náročný proces. Jeho usnadňování cestou generalizovaného uchovávání tak může v budoucnu zapříčinit další pokuty a spory.
