V souvislosti s obecným nařízením o ochraně osobních údajů se často jako o novince hovoří o tzv. právu být zapomenut či právu na výmaz. Správci a zpracovatelé osobních údajů mají strach, že budou muset mazat veškeré údaje o svých zákaznících. To je však jedna z řady polopravd spojovaných s tímto právem. V první řadě je nutné říci, že nejde o revoluční novinku, ale o právo, které dovodil již v roce 2014 Soudní dvůr EU v případu Google Spain. Rozhodl tehdy, že Google jako správce dat musí vymazat informace o exekucích španělského občana, které jsou mnoho let staré a poškozují ho. Ačkoliv je právo na výmaz v GDPR nazváno právem, jde zároveň o povinnost správce zpracovávané osobní údaje vymazat, pokud už neexistuje žádný účel a právní titul pro jejich zpracování. Identifikační údaje zákazníka je tak nepochybně možné uchovat po dobu trvání smlouvy a promlčecí doby, ale následně by správce měl tyto údaje automaticky vymazat. Na druhou stranu, požádá-li o výmaz zákazník, není správce povinen vždy takové žádosti vyhovět a osobní údaje smazat. Pokud například určitou část osobních údajů nadále pro některý z účelů potřebuje nebo mu jejich zpracování ukládá jiný zákon (třeba opatření proti praní špinavých peněz), může správce na výzvu zákazníka "zapomeň na mě" odpovědět slovy písně valmezské legendy "je to nemožné".
Legal
